I když fotím poměrně dlouhou dobu a pamatuji ještě dobu kinofilmu, tak mě nikdy ani nenapadlo, že bych jednou mohla býti svatebním fotografem. Vlastně mě to vůbec, ale vůbec nelákalo. Ale jak se tak říká, když něco odsuzuješ, osud ti to do cesty přivane. V mém případě to byla Katka a Tomáš. Přijeli si ke mně nechat nafotit své psí miláčky a při té příležitosti vznikla i jejich první společná fotka. Neskutečně milí lidé, doslova nabití positivní energií a láskou, která z nich sálala na sto honů. A to i přes to, že jsou spolu již nějaký ten rok. Fotky se líbily a za pár týdnů přišla zpráva s dotazem: „Luci, nafotila bys nám naši svatbu?“ Uznejte, že takové „pozvání“ prostě nešlo odmítnout.
Jak to vlastně všechna začalo? Díky tomuto focení mi osud do cesty přihrál i mou první svatbu.
A tak začaly přípravy a to nejen pro Káťu a Toma, ale také pro mne. S reportážním focením jsem praxi měla, nějaké detaily nastudovala, pořídila odrazky, pomocníka, projela si lokace na focení a začala se těšit na onen den „Dé“. Nutno podotknout, že na straně budoucích novomanželů panovala totální pohoda, která se projevovala také tím, že si svatbu připravili nejen za 3 měsíce a ještě stihli vyměnit místo obřadu a hostiny, ale hlavně nikdo se nestresoval, že přijde málo lidí, nebo něco bude chybět. Prostě hlavně na klid, bylo heslem této“ životní“ svatby.
V době svatby odchovávala Katčiny fenka zrovna své první štěňátka Amerického staforda, která na svatbě nesměla chybět.
A pak nastal onen den „D“, který změnil život nejen Katce s Tomášem, ale také ten můj.
Musím přiznat, že ještě teď mám v srdci ten pocit štěstí a upřímné radosti, když si vzpomenu na tuto událost.
Po příjezdu do penzionu Lihovar v Rouchovanech, mě přivítal rozesmátý Tomáš, který zrovna stavěl slavobránu. Krátké představení rodině a mohlo se začít fotit.
„Postavils to dobře Tome!“
Obřad, který se konal na zahradě penzionu, nám sice zahalily mraky (což jsem jako fotograf uvítala), ale to vůbec nemělo vliv na dobrou náladu všech přítomných.
Princezna Katka a její rytíř v bílé zbroji.
Následovala svatební klasika v podobě vyřčeného „ANO“, nějaké ty podpisy pro úředníky, úsměvy, smích, gratulace.
V té době jsem ještě netušila, že dramatické mraky nad hlavami novomanželů, mne budou provázet na nejedné svatbě a stanou se jedním z charakteristických znaků mých svatebních fotek.
Tady je přesně ten okamžik, kdy se prohlásí, jdeme se nadlábnout.
Svíčková. To je mantra všech svatebních fotografů. A že byla doslova božská a doteď nepřekonaná. Na tu budu vzpomínat možná do konce života. A když tak koukám na všechny ty fotky, až nyní si uvědomuji, že Katka s Tomem se pořád jenom smáli.
Po vydatném obědě jsme každý odpočívali po svém a čekalo se na tu správnou hodinku pro společné párové focení.
Můj brácha má prima bráchu.
Oni tu pusu nezavřeli, ani při dortovém focení 🙂
Hadcová step. Úchvatné a děsně fotogenické místo. Nic lepšího mě nemohlo potkat. A tak se fotilo a fotilo a fotilo. Všechny fotky najdete v níže přiložené galerii. S odstupem času bych dnes zvolila jiný typ úpravy a vytáhla z toho ještě větší maximum. Ale, největší kouzlo, bylo kouzlo okamžiku bytí těch dvou lidí. A to tam, dle soudě ohlasů prohlížejících zachyceno je. Koneckonců můžete sami posoudit.
Tato svatba sice nebyla honosná, pořádaná někde na zámku s kvantem hostů a jinými, sice krásnými, ale vlastně nepodstatnými věcmi. Za to byla upřímná a od srdce, prostě jejich styl a život. Zanechalo to ve mně nesmazatelnou stopu a v tu chvíli jsem věděla, že bych chtěla být svatebním fotografem na plný úvazek. Být pozorovatelem lásky a přinášet radost svými fotografiemi. Děkuji tak osudu, že mi do cesty přivedl tyto dva lidi a přeji jim štěstí do konce jejich bytí.
GALERIE ze svatby Katky a Tomáše
