Když mi kamarád před rokem nabídl cestu do Persie, váhala jsem jen chvíli. Samozřejmě jsem byla zatížena předsudky a nevědomostí. Ale poté, co jsem si přečetla pár blogů od cestovatelů, bylo jasno. Jedu.
Je tedy třeba zmínit, že jedinou víru, kterou vyznávám, je víra sama v sebe, přírody a vesmíru. Cesta do Persie mě nadchla hlavně z fotografického hlediska. Jako parťáka jsem měla zkušeného cestovatele, který se postaral úplně o vše. Od letenek, ubytování, mého fyzického i duševního pohodlí. A protože taky tak trochu fotí, byla to přímo „ideální“ dovolená. Díky, kamaráde ještě jednou, za krásnou dovolenou.
Nedejte na předsudky, zaručené internetové informace, ale vždy hodnoťte až na základě vlastní zkušenosti. Írán je krásná země s milými lidmi, kteří žijí obyčejný život jako my všichni ostatní, bez ohledu na okolnosti víry a politiky.
Pár fotoinformací: Na tuto cestu jsem si sebou vzala svůj milovaný Olympus PEN (E-PL7) s famozním objektivem Zuiko Digital 12mm/f2.0. A mohu tedy říci, že předčil mé očekávání. Lehoučký přístroj spolu se špičkovou technikou mě nenechali ve štychu ani ve tmě, kdy jsem nakonec skoro všechno fotila z ruky. Protisvětlo, žádné světlo, nic co by Olík nezvládl. Pokud cestujete a neradi se taháte s těžkou technikou, tak Oly je správná volba.
Tabiat Bridge | Teheran | Olympus E-PL7 | Zuiko 12mm/2.0
ZE ŽIVOTA V ÍRÁNU
Procestovali jsme ty nejznámější místa od mnohamilionového Teheránu až po tradiční vesnici Abyaneh. Zážitků mám mnoho. Ale pokusím se místo popisu památek, napsat jen pár postřehů, které se v průvodcích většinou nedozvíte.
LIDÉ: Ano lidé. Největší devíza této země. Írán leží na území bývalé Persie. Prastarý a velmi vzdělaný národ, vyhlášený svou poesií. Je třeba si uvědomit, že oni jsou Peršané, nikoli Arabové. Jiná kultura. Ten rozdíl je opravdu znatelný. Íránci jsou z vnitřku duše velmi milí, pohostinní, nezáludní. Vždy ochotni pomoci. Toto se musí zažít. Nedá se to popsat slovy.
Nekrade se zde a to nikde. Jako malý zážitek mohu popsat příhodu, kdy mi v metru vypadl lesk na rty. A jeden muž za námi běžel až na schody, jen aby mi ho vrátil. Nebo kdy po příjezdu nám další muž koupil první lístky na metro. Jen tak, jako dar a aby ukázal, jak to tam chodí.
Kamarád, který vypadal jako Američan ze žurnálu, byl pro ně jako magnet. Všichni se s námi chtěli seznámit, prohodit pár slov v angličtině (někteří i více, neb nemají jinou možnost na procvičení). Zanechalo to ve mně hluboký dojem. Náboženství nikdo neřešil. Naopak, krom daných věcí, do kterých se narodí a berou jako samozřejmost, mi přišlo, jakoby vírou ani nežili. Žádné svolávačky, do mešit se chodilo, jak kdo potřeboval. Žádná agitace nebo povyšování. Naopak díky těmto okolnostem mi přišlo, že lidi a rodiny tam mají k sobě blíže. Snídaně a večeře v parku, setkávání s přáteli. Je třeba neodsuzovat to, co neznáme. Je třeba poznat a rozšířit si obzory. A jinak ano, jsem ráda, že žiji v ČR i přes to všechno, co nyní jako národ zažíváme.
PAMÁTKY: Hlavní důvod mé cesty. Vidět, vyfotit. Samozřejmě Persepolis byl Top. Každé město bylo jiné, jiná energie, jiní lidé, jiné podnebí. Nejvíce se mi líbilo v uměleckém městečku Yazd. Ta energie místa…Netřeba slov, stačí nahlédnout do galerie na konci článku. A kochat se.
PENÍZE: Je tam fakt levno. Díky sankcím a následném kurzu EUR a dolarů je to hodně levná dovolená. Zvlášť pokud člověk jede „na vlastní pěst“.
JÍDLO: Tak to bylo přímo neskutečné. Na ubytování většinou kontinentální snídaně. Restaurací sice málo, ale všude výborné jídlo založené na masitých pokrmech s rýží. Bohužel i zde se rozrůstají fastfoody, jako imitace západu. Ale ve městěch je i mnoho stánků s různými zapečenými dobrůtkami, které stojí za to vyzkoušet. Pro nás „požitkáře“ z jídla byl Írán zážitek. A ty jejich zákusky, laskominky, zmrzliny…
PITÍ: Jelikož je zde úplně zakázán alkohol, tak se Íránci realizují v různých nealko nápojích od nealkopiv s příchutí (velmi oblíbené), po různé koktejly z bůhvíčeho. A samozřejmě jejich čaj. Není výjimka narazit i na dobrou kavárnu. Ve městech jsou na každém rohu Fresh bary s čerstvými ovocno-zeleninovými nápoji. I když jsme si kupovali balenou vodu, tak tyto jejich drinky jsme běžně pili bez následků.
DOPRAVA: Pro řidiče naprosto šílená. Ale jako naprosto. Itálie je proti tomu slaboučký odvar. Jezdí se všude, kam se auto či motorka vleze, přechody pro chodce spíše nejsou než jsou. No, ale žiju. Ovšem přebíhat 8 proudovku v Teheránu je solidní adrenalinový zážitek. Každý zde jezdí taxíkem. Je to opravdu velmi levné a jsou všude. A nesmí chybět alternativa Uberu …, která vám zajistí také mnoho nevšedních zážitků a setkání. Mezi městy jezdí VIP autobusy, opravdu luxusní, pohodlné, velké, klimatizované busy s občerstvením, TV. Student agency se může jít zahrabat.
UBYTOVÁNÍ: Bydleli jsme v solidních, čistých hotelech, s chutnými snídaněmi, za nízkou cenu. Většina z nich není k nalezení na netu, ale stačilo se poptat. A ano, všude byla klasická splachovací WC. Ovšem jen na ubytování, jinak šlapačky.
INTERNET: Íránci doslova žijí mobilem a sociálními sítěmi. Byť jsou zde zakázané, tak jsou lehce dostupné díky VPNkám. Stačí si koupit jejich telefonní číslo, dobíjet kredit a člověk je bez problémů ve spojení se světem.
OBLEČENÍ: Vzhledem k jejich náboženství se zde musí dodržovat určitá pravidla. Která nejsou ovšem tak moc striktní, jako v jiných podobných zemích. Muži kalhoty, triko s krátkým rukávem, či košile. Ženy musí mít zakryté kotníky (ne příliš dodržováno), otevřené boty nebo na klínku nejsou problém, zakrytá řiť je ovšem nutností a taktéž pokrývka hlavy. Rukávy min. po lokty. Dekolty ne moc hluboké, spíše raději žádné. Ale, Íránky milují módu a také se dle toho oblékají. Různé tuniky, dlouhé vesty, kabátky, šátky tak,aby to bylo šik a s vykukujícím vlasy. Velké a výrazné brýle jako doplněk. Úzké legíny či jeansy. Barvy, barvičky. Málokdy zde potkáte plně zahalené ženy, spíše starší dámy nebo na posvátných místech. A malá modní rada pro případné cestovatelky. Kupte si (už u nás, tam neseženete) hedvábný šátek. V tom jejich podnebí vás bude příjemně chladit a taky sponky. Protože bez těch mě to fakt na té hlavě nedrželo.
Asi by se toho ještě dalo napsat mnoho. Já ale nechám mluvit mé fotografie.
A pár mobilovek 🙂
