Veronika & Miro – má první slovenská svatba, za kterou stojí láska k dobrmanům.
Verunku jsem poznala, když si u mne brala své vysněné štěně dobrmana Berita. Tím se naše cesty spojily. Díky lásce ke psům. Berit ji v jistém smyslu zachránil její duševní život po těžké autonehodě. Tenkráte to byla těžká doba pro všechny. Ztracené sny, jiný život ale i nová přátelství.
Čas všechny rány zahojil a osud nadělil Verče lásku. Mira. Pamatuji si ten den, kdy mi jej představovala. Už tenkráte jsem prohlásila, že doufám, že ví, kdo jim bude fotit svatbu 🙂 Smáli se tomu oba. Byli teprve na začátku cesty. Doufala jsem tajně, že to proběhne na Islandu (který je mým fotografickým snem), ale osud nadělil děťátko a tak jsem mohla zažít pravou nefalšovanou slovenskou svatbu se vším všudy v jejich rodném kraji – Slovensku. A že to byl zážitek!
Na Slovensku mají krásné tradice. Už jen fakt, že je obvyklé aby celým dnem provázel tzv. starejší, který se stará o kompletní program celého dne, byl příjemnou změnou oproti České republice. Zábava opravdu nevázla v žádném směru, nikdo neměl žádný stres a o novomanželé bylo perfektně postaráno na chatě Hrádok v Kamenci pod Vtáčnikom.
Nejvíce jsem se těšila na půlnoc, kdy se mělo konat začepčenie nevěsty. Jedná se o slovenskou tradici, kdy se snímá věnec nevěsty, jako symbol čistoty a panenství, zpívají se písně a nevěstě se nasazuje čepec, následuje svatební tanec, kde se vybírají na novomanžele peníze. V dřívějších dobách se jednalo o vyvrcholení svatby (mnohdy třídenní) a symbolizuje přechod ženy ze svobodného stavu do stavu manželského. Je to opravdu krásný rituál a já jsem měla štěstí na vystoupení jednoho z nejlepších lidových souborů Slovenska.
Jsem opravdu ráda, že mi byla dána důvěra zdokumentovat Verče a Mirovi tento den. Jsou to výjimeční lidé a já jim přeji společnou lásku po celý život.
